Páteční večer byl pro mne výjimečný. Čekal mne první závod, krajské přebory žáků v plavání. První prověrka toho, zda jsem připravený. Fyzicky i psychicky. Nevím, jak jste to měli Vy, ale přiznávám, že jsem byl ve stresu již několik dní před hodinou „H“. Prostě jsem si nevěřil.
Nejsem zrovna malé postavy, ale když jsem vstoupil do vestibulu plného soutěžících, připadal jsem si oproti některým jako „Paleček“. Pár kluků mne převyšovalo o více než hlavu a přes jejich široká záda jsem neviděl konec chodby. Hned mi blesklo hlavou, že to bude velká konkurence. Hodně týmů, dobří plavci.
Zklidnil jsem se až v bazénu při rozplavbách, a to po pár záběrech. Zjistil jsem také, že na tom nejsem nejhůře. Trenérka Gabika mi dala navíc pár tipů co dělat, když přijde na mne řada a jak se zachovat po dokončení závodu.
Když zaznělo mé jméno, tak jsem se soustředil pouze na svou dráhu, na sebe, a zejména na to, abych zvládl „výjezdy“, v nichž jsem si byl nejistý. Mým cílem bylo plavat technicky a takticky. První dvě 25tky jsem vedl. Ve třetí jsem však zpanikařil, když jsem najednou zahlédl soupeře, jak mne dohání. Z pohodové 25tky jsem udělal rychlou a nezbylo mi dost sil na „finish“. Přesto jsem si zlepšil čas o 4 sekundy a udělal osobák na 100 m prsa.
Co mi dala účast na závodech? Byl to zážitek, který stál za to. Povedla se mi technika a překvapivě i výjezdy. Zjistil jsem, že potřebuji natrénovat výdrž, a také, že bych si měl více věřit.
Pochopil jsem konečně, co mi tolik vštěpovala Gabika ohledně metody Swim Smooth: že každý závod je pouze přehlídkou mých dovedností, že závodím sám za sebe a posouvám sám své osobní hranice.
Ptáte se, zda se těším na další závody? O tom Vám napíšu někdy příště…
To nejdůležitější jsem si nechal na závěr:
Gabiko, moc děkuji. Jsi nejúžasnější trenérkou a já jsem opravdu rád, že se mi tolik věnuješ.
Roderik
P.S. A pro všechny, kteří by chtěli, aby jejich děti mohly napsat to samé, napište přímo Gabi, ráda Vám pomůže!
